Imigrační krize na Vysoké

13
11
2015
Leave your thoughts

Jak ale víme z masmédií, máme imigrační krizi. Smával jsem se jí, bláhově věříc, že český venkov je chráněn valem nezajímavosti, obrněn nedostatkem práce za mzdu, která by se té německé blížila aspoň na dohled, a nad to je vybaven dělostřeleckými bateriemi nefalšované sedlácké bodrostí, ale krutě jsem podcenil širokou paletu, z jaké se imigranti rekrutují. I my disponujeme nabídkou, která je pro někoho zjevně zajímavá.

Má milovaná už nějaký čas podle určitých náznaků měla podezření, že nežádoucí kolonizační vlna už došplouchla až do našich výšin, ale stopy jsou jen stopy a jak ví každý soudce, nepřímé důkazy se nikdy přímému svědectví rovnat nemůžou. Dnes ráno však došlo k průlomu. Naše zdánlivá jistota našeho domu, našeho hradu, byla rozmetána Jitčiným výkřikem: “Támhle je!”
“Kde?” potvrdil jsem svou tradiční pozici rodinného pozorovatele.

Jitka, nejspíš neschopna slova, jen mlčky ukázala a to mi stačilo. Hledíme si tváří v tvář. Hnědé lstivé oči vyzařují opatrnost jistě získanou chmurnými zkušenostmi. V postoji je znát zoufalství a strach před nadcházející zimou a nedůvěra v bezpečí chlupatého čehosi, do něhož se halí. O cizím původu neomylně svědčí nahnědlý odstín. Už vidím, jak nám ujídá ze stolu. Jak se těší, až se zakousne do našeho jídla nebo aspoň jeho zbytků, kterými jistě neopovrhne, jak naznačuje jistá vyhublost.

Jitka přemůže šok a jme se volat odpovědné složky k akci. Takhle to přeci nejde! Proč bychom si je jinak tak nákladně vydržovali, když dopustí takový šlendrián! Výkonná složka je doslova proti své vůli dotažena za flígr přímo na místo blasfemie a v příkrém rozporu s očekáváním neprojeví zájem, ba dokonce laxně, s nezájmem až znechuceně odchází za svým cílem, jehož smysl nám uniká. “Máš přeci práci tady!” chtěl bych mu vmést do tváře, ale černá uniforma mizí za rohem a jen z pohybu zad čtu: “Trhni si!” jako vykřičník za stížností na neschopnost těch, ve které jsme vkládali důvěru i cenné zdroje.

Nedá se nic dělat. Když už jsem jako muž – obránce rodinného krbu, našich hodnot i víry, tak selhal při průniku cizího živlu, musím jednat teď. Ubráním čistotu našeho domova, ženo! I plnost našich talířů a děti před nemocemi, které dozajista imigrant přenáší, aby nás zlovolně oslabil a pak ovládl. A když selhala výkonná moc přímo odpovědná za řešení této krize, vezmu zákon do svých rukou.
Kočky selhaly, jdu koupit pastičky na myši.