Poetické jaro

08
05
2014
Leave your thoughts

Tak zase přišlo jaro jako každý rok. Slunce svítí, květiny rozkvétají a pod nohama nám křupají mrtvá ptáčátka, čerstvě vypadlá z hnízd. Větve stromů a zkažené potraviny na našem balkoně se zelenají.
Vstříc slunci vylétají ze smrdutých popelnic chuchvalce mladičkých much, aby oslavily nejkrásnější čas roku a porozhlédly se po chutném výkalu.

Většina lidí jaro miluje. Člověka fascinuje probouzející se příroda a tak na oslavu jejího znovuzrození oškube keře zlatého deště vytrhá ze země sněženky a bledule, oláme větvičky stromů, nařeže je a hodí do vázy s chlorovanou vodou.

Zvláštní oblibě se těší rozkošné chlupaté kočičky, které za účelem zkrášlení svého příbytku uzurpuje zimou vyhladovělým včelám a připravuje je tak o první možnost obživy.
Pravým symbolem jara jsou bezesporu chlupatá žluťoučká kuřátka nemotorně se batolící v zelené trávě. Člověk jim ovšem nedá příležitost k vylíhnutí, protože slepice připravil o možnost sexuálního života separací od kohouta. Na Velikonoce jim navíc sebere i ta vejce, uvaří neoplodněná kuřátka natvrdo a za pomoci chemických sloučenin jejich rakvičky obleče do barev, které slepice určitě původně neměly v úmyslu. Pak orve vrby a z jejich proutků uplete pomlázky, které lze zakoupit u starých babek na trhu mezi paneláky za 25 korun za kus. Ušetří se tak spousta času, který se dá strávit doma u televize.

Obarvena vejce následně přecházejí do vlastnictví žen, zatímco pomlázky do vlastnictví mužů. Zvláštní je, že vejce mohou podle tradice přejít z vlastnictví žen do vlastnictví mužů za pomoci mírného fyzického násilí s použitím pomlázky, zatímco metoda pro transfer pomlázek do vlastnictví žen podle tradice neexistuje.

Na závěr nutno poznamenat, že v poslední době člověk dává před skutečnými přednost vajíčkům čokoládovým. Zvláště pak, pokud v sobě skrývají nějakou plastikovou ohavnost, ručně kolorovanou levnou asijskou pracovní silou.

Nedílnou součástí jara jsou také koťátka. Kočky, vylákané teplou frontou, si v nočních ulicích zadělávají na mladé, kterými nás pak někdy uprostřed května potěší. Koťátka vypadají jako droboučká, roztomilá a bezmocná klubíčka a člověk se nad nimi mnohdy rozněžní natolik, že mu dá i několik hodin přemáhání, než je v zájmu přirozeného výběru druhu utopí. Topení koťátek je možno chápat jako součást velkolepého jarního úklidu, kdy se člověk zbavuje nepotřebných krámů.

Už aby bylo léto.