Šli jsme s Jitkou na venkov, abychom mohli budovat nějaké to malé naše. Jak šel čas, objevoval jsem kousky, které mi vštípili naši, babička a dokonce i praděda. Vracel jsem se doslova a do písmene ke kořenům a mnoho toho na mě ještě čeká. Dokonce tolik, že to zjevně všechno nemám šanci stihnout.
Maloval jsem si různé plány, jak do toho zatáhnout další lidi, ale vždycky to selhalo na hlavním kameni úrazu. Nechci zaměstnance. Vede mě k tomu více důvodů, ale hlavní je, že běžný zaměstnavatel musí investovat obrovské množství energie do toho, aby zaměstnance motivoval. Nechci, aby se ze mě stal profesionální honič lidí, já chci dělat s lidma, který stejně jako já milujou, co dělají.

A dnes mi to došlo. Probral jsem to s Jitkou a vyšlo nám z toho, že hledáme stejný blázny, jako jsme my. Blázny, kteří to tu uvidí a budou vědět, co tu dělat. A budou chtít spolupracovat s námi, abychom z toho dohromady poskládali víc, než jednotlivé kousky. Blázny, kteří chtějí žít stejný sen podle stejných hodnot.

Nápad začal klíčit na prvním srazu Twitřanů, kde mimo jiné padlo, že se kdosi chce vykašlat na svou práci a začít chovat krávy na mléko. Chápete to? To, do čeho my nemáme odvahu, chce někdo dělat. My pak můžeme odebírat mléko, dělat z něj zmrzlinu, kafe, možná i sýry a najednou máme víc, než na začátku. Všichni a zcela přirozeně. A jak projekt poroste, bude nabízet víc a pro víc lidí.

A tak se ptám, chcete jít do toho rizika změny? Napadá vás už roky, co byste když byste? Pojďme se sejít a pokecat o tom. Třeba z toho malýho semínka pochybností vyroste strom budoucího rodu.