O lásce

15
02
2014
Leave your thoughts

Proč vlastně píšu o lásce? Co mě to napadlo? Co mě k tomu vedlo?
Možná to, že ji teď právě prožívám.
Možná o ní už bylo všechno napsáno, ale zažívat ji, to je něco úplně jiného.
Co je to láska?
Láska je stav. Jev. Skutečnost.
To je právě ono.
Je to opravdu skutečnot?
Cítím se s Tebou tak krásně, miláčku, že mi to všechno přijde jako krásný sen, ze kterého se jednou probudím. Probudím se do nějakého ošklivého rána, do nějaké postele, ve které budu sám a myšlenka na Tebe bude jenom stín.
Láska je strach a přesto když si na Tebe vzpomenu, začnu se usmívat.
Bojím se Tě dotknout a nemůžu bez Tvého dotyku žít.
Bojím se Tě potkat a když jsem sám, je to k uzoufání.
Světlo Tvých očí je jasnější než slunce a když se do nich dívám, mám pocit, že se topím.
V krku mám knedlík a přitom lítám.
Když jsem s Tebou, bojím se mluvit, abych Tě nezranil a když mlčíme, bojím se ticha, abych Tě nezačal nudit.
Když Tě objímám, bojím se i dýchat, protože mi i zvuk mého dechu přijde příliš hrubý.
Když Tě laskám, jsem až příliš troufalý, ale nemůžu jinak, protože mě křivky Tvého těla přivádí k šílenství.
Něco ve mně se svírá a zároveň bych křičel do celého světa, že jsem šťastný. Jako by ve mě byli dva a pořád se prali. Bolí to. Ale bolí to krásně.
Bože, proč si dal lidem lásku?
Díky Ti za to.