Jak voní cizí boty

21
02
2014
Napište nám komentář

Jak voní cizí boty? Voní životem. Někdy víc, někdy míň, ale vždycky cestami, kde se zaprášily. Včetně toho málo voňavého, když se na cestě přihodí.

Začíná to snadno a rychle. Ony dětské capáčky se brzy obnosí a zapomenou, ale jak stárneme, naše noha dostává stále pevnější tvar. A boty se přizpůsobují noze zevnitř a cestám zvenčí. Noha píše svůj příběh ale stejně jako měkká křída se i sama ošoupává. Vtiskává se do prachu života a sama se v něm utváří. Kdo chce číst, ten příběh uvidí. Ucítí.

Jenže je snadnější někoho odsoudit, než ho pochopit, protože pochopení zahrnuje tu vyšlapanou cestu až sem. Vemte si někdy svou botu a podívejte se na ni očima její cesty. A cesty nohy, která ji nosila. Ucítíte její bolest i radost z cesty. Štěstí bezdůvodného běhu jen tak z radosti i frustraci z autobusu, který před nosem ujel a vy jste třeba nestihli dojet k porodu svého prvního syna včas. Všechno tam je. Všechno si pamatujeme. Někde. Nějak.

S botami se to zkrátka má tak, že o nás vypovídají všechno. My si jen musíme hlídat, jestli je prošlapáváme cestou za svým snem. Jinak nám zůstanou jen díry v podrážce a puchýře na nohách.