Proč nenadávám na počasí

01
07
2013
Leave your thoughts

Možná je to tím, že žiju v malý vesničce uprostřed polí, luk a strání, ale nevidím to počasí až tak černě. Dokonce jsem tak drzej, že si troufám tvrdit, že je po docela hodně letech úplně normální počasí. Jo, já vim, povodně a tak, ale zkuste se na to chvilku kouknout mou optikou a pak mi můžete klidně napsat sprostej dopis a smazat mě z mobilu.

Loni bylo jaro myslím tři dny v březnu a dva dny v dubnu. Pak začalo léto. Suché jako Martini a kromě zmrzlých, kdy skutečně mrzlo, nepřineslo žádné větší vzrušení. Tedy až na moment, kdy se urodilo tolik, že zemědělci křičeli, že klesla cena obilí kvůli nadúrodě, a že chtějí po vládě, aby jim to kompenzovala.

Ten rok před tím to bylo malinko jinak, to zase přišly mrazíky, padlí a kvůli častému dešti i epidemie plísní, takže zemědělci křičeli, že je velká neúroda a že jim má vláda uhradit ty ztráty.

Do toho všichni nadávají, že moc prší, pak vyleze sluníčko, takže je moc vedro, pak sprchne a je moc vlhko. Padá tlak, je moc vysoký tlak a do toho je “blbej vítr”.

Letos byla dlouhá a tvrdá zima. Sám jsem to viděl na naší stařence kobylce, kterou zima potrápila tak, že ji do teď bolí artróza v kloubech a už nejspíš nikdy nesveze dospělýho. Ale pak bylo jaro. Ano, bylo studené a mokré, ale bylo to nefalšované jaro, kdy tráva houstla a zelenala šťavnatá jako listy špenátu. Stromy pučely, že větvičky vypadaly jak obsypané granáty taktak vybuchnout tou kvetoucí krásou. Lípy bzučely včelí pastvou a když už konečně vykouklo Slunce, všechno to zelený sexuální napětí explodovalo. Nejsem alergik a tak jsem byl za dementa. Se šťastným výrazem jem vycházel z domu, nadšeně koukal z vlaku na rozkvetlé louky, aleje a pole, abych pak vysmátě prošel z nádraží kolem sakur na Synkáči, nakvetlému parku na Táborské a zakončil to lipami.

A když se sešel květen s červnem, začalo léto. Meteorologové slibují, že červenec bude teplotně průměrný asi tak kolem 16°C. To ale neznamená, že bude tahle teplota celý den, to znamená, že bude přes den příjemně a v noci chladněji akorát tak na spaní. Zbývá mi tedy jen to deštivo. Deštivo, které kdybychom netrvali, že má být kaskáda plná po okraj, aby turistický ruch vesele kvetl, mohla být jen lehkou patálií. Mohla. Ale nybyla, protože nám přijde důležitější jít po plážičce do vodičky a ne se brodit kamenným polem. Takže jak to je s tím počasím? Jde opravdu o to, jak je, nebo si jen kompenzujeme naši zášť k tomu, že je tu něco, co si dělá co chce, ať se nám to líbí a nebo ne?

Jo, to je mimochodem můj hlavní důvod, proč na počasí nenadávám. Bude jak bude, ať udělám co chci. Jen když budu nadávat, bude mi hůř. Bude mi dokonce blbě, jak malýmu psovi, protože se celou dobu soustředim na to, že mi tak je. Radši jsem za usměvavýho dementa. Je mi totiž líp.