Pravidelná ranní sprcha, snídaně a během ní už pokmitávám. Brambory se vaří, s Jitkou ladíme čokoládovo-višňový cheesecake, zatím se trochu moc vlní a nejspíš by tedy po naříznutí vytekl. Jitka dopéká a já vyrážím na lov masa. Jelikož mám sehnat i polníček nebo rukolu, z nákupu šup sem – šup tam se vyklube hodina a navíc bez výsledku. Sedlčany jsou konzervativní a tak takovou zelenou adventuru na sobotu žádný zelinář nenakoupí.

Nakládám steaky a vrhám se na brambory. Jitka přelívá dort višněmi a ukládá ho do lednice. Strouhám parmazán a pak odcházím honit hadr po podlaze.

Bije jedenáctá a Jitka by už nejraději odjela. Aspoň ji přesvědčím, aby dodělala těsto na pusinky, na plech už je nastříkám sám.

Pusinky jsou v troubě, jen zapnout, jdu si dochystat horní kuchyň. Nahřát talíře, maldonská sůl, olivový olej, portské, máslo, pepř a navázat slaninu kolem steaků. Než to dodělám, Jitka vítá hosty a současně s tím odjíždí. Jdu se také vítat a kolotoč začíná. Pouštím troubu na 180°C a dělám kávu. Dvě dámy, než se vydají nahoru, si ještě venku zapálily a k tomu si objednaly lungo.

Usazuji hosty, nabízím aperitiv a běžím ke sporáku. Tři stupně propečení mi dávají trochu zabrat, ale daří se. V mezičase otevírám a nalévám cabernet.

Ze spodní trouby přináším pusinky a dávám nahlédnout pod pokličku. Dámy jásají.

Servíruju steaky a vrhám se na přípravu dezertu. Zrovna tenhle cheesecake je trochu potvora. Hodně šťavnatý a vláčný, ale díky tomu se lepí na nůž a stačí o chvilku méně péct a teče, na vrchu jsou višně v pudingu a ty ukrojit, aby to k něčemu vypadalo chce grif.

Steaky zmizely, přináším dezert. Dámy znovu jásají a já jdu chystat druhé kolo káviček. Otázky, odpovědi.

Je půl třetí a spokojené dámy se loučí. Já prázdným pohledem kloužu po kuchyni. Co jsem to… Sedám si s mobilem a čtu si. Ani Divocí a zlí nezabírají a asi na hodinu usínám. Budí mě až příjezd Jitky. Společně s kamarádkou a holčičkama likvidují zbytek dortu. Jitka se pak ještě otáčí pro naše auto zrovna v době, kdy nám paní Pažitková veze zeleninu. Povídám si s ní a mezi tím uklízím kuchyň a dávám holčičkám večeři. Parmazánové pusinky odmítají obě, takže jako obvykle končí na kukuřičných lupíncích s mlékem. Dělám sobě i paní Pažitkové kávičku a povídáme si o kočkách.

Jitka přijíždí a sedá k večeři. Ještě, že jsem si schrupnul, valí se na mě celá nůše zážitků, jak se mi moje milovaná snaží vynahradit, že jsem nemohl jet s nimi. Ženeme holčičky do vany a nastavuji nahrávání živáku. Dcerky se ho učí nazpaměť celý týden, než přijde další kolo.

Amálka už je v pelíšku, Matylda s Jitkou se dívá a já sedám k počítači.

Zítra už určitě dojde i na tu dílnu.

_Psáno pro „časopis Respekt – Jeden den v životě“:http://www.respekt.cz_