Čekala. Čekala připravená už dlouhou dobu. Představovala si první doteky. Zvědavá, jaké budou. Plná něhy a nedočkavosti z dlouhé chvíle pátrala v paměti po všech předchozích. Vzpomínala. Vzpomínala na sílu záchvěvů větru. Poryvy v proměnlivém rytmu. Na nekonečné čekání. Na splynutí. Dokonalé. Věčné. Opakující se. A hlavně pokaždé jiné. Jako by zavzdychala. Její údolí se mu smála v ústrety. Obliny a hory s pevnými kapličkami bradavek. Přicházel. Plný vůní, lehkosti. Blížil se v dlouhém povzdechu. Je to vždy stejné a vždy jiné. Nemohla ani rozlišit, kde se jí dotkl poprvé. Bylo to nádherné. Bylo to všeobjímající. Konečně to bylo tady. Na tu krásnou krajinu vítr přinesl sníh.