O Hloupém Honzovi

05
06
2012
Leave your thoughts

Nedivte se. I souhvězdí mají právo na odpočinek a v takové noci odpočívá každý.
Slunce s dá rande s Měsícem někde na druhé straně Země a v lidech se rozlije mír a klid.
Je to noc meditací. Meditací nad čímkoliv vás napadne. Je na to čas.

Seděl na kousku vyhřáté meze, stočenou deku pod hlavou a pročítal si hvězdné příběhy.
Už ani nevěděl, jak dlouho je na cestě. Možná měsíc, možná rok a možná celý život. Dokonce ani nevěděl, co všechno prošel a koho cestou potkal. Vždyť to bylo úplně jedno.
Pro ty, co hledají to, co on, nehraje čas ani vzdálenost roli.

Když tenkrát vycházel z domova, hlavu plnou plánů najít konec světa, ani nevěděl, kudy se vydat.
Určitě ho znáte, jestli ne osobně, tak aspoň z vyprávění. Je to totiž náš starý známý Hloupý Honza.
Hloupý Honza, který nakonec všechny přelstí. Hloupý Honza, který má nejvíc rozumu. Hloupý Honza, který vítězí nad nadutými a mocnými rytíři.
No jo, ale PROČ?

TO byla ta otázka, která ho vyhnala z domova.
Strašně moc chtěl, šíleně se toužil zeptat Čtyř Slonů, kteří nesou Svět na svých zádech a kteří jsou starší než Svět sám, proč to tak je. Proč to tak vždycky musí být?
Co cestou zažil, asi znáte. Říkal jsem přeci, že je to náš starý známý.

Rozdíl je jenom v tom, že jemu neklidná duše nedala spát a vydával se na cestu znovu a znovu.

To jenom našim dětem říkáme, že žil šťastně až do smrti, aby mohli usínat s úsměvem. A přitom sami víme, že je nesmrtelný, neusaditelný, nezkrotný, nekonečný, no prostě Hloupý Honza.
Vysnili jsme si ho dokonalého, zvláštního, JINÉHO.

A JINÍ lidé přenáší své otázky na nás.

A ruku na srdce, vy o ně snad stojíte?

Ne! Samozřejmě že ne. A proto je jednodušší ho zdomácnět. Navléct ho do papučí a chomoutu a na ten mu zavěsit aspoň princeznu a půl království.
Ale! Naštěstí je tu vždy nějaké ale. Ale ve skutečnosti je Honza, Jiřík, Matěj, Jura, nebo kdovíjaká jména jsme mu ještě dali, pořád ještě na cestě za odpověďmi na své otázky.
Díky nám je nesmrtelný a dokonce ani nestárne. Má dost času na hledání.

Jen ho občas bolí nohy, občas někde vypomůže a občas je z nás a z ustavičného boje s tupostí a chamtivostí moc a moc unavený.
Ale dokud má ráno dost sil, aby vstal, dokud má v hlavě své otázky a v srdci spoutu lásky a dobroty, jde dál.

A hledá.

Přejme mu tu cestu. Dokud po ní kráčí, dokud nám pomáhá, máme naději.