Jako třeba když si dají rande největší lidská buňka s nejmenší lidskou buňkou. Ještě není ani jasné, jestli si padnou… No do oka asi ne, kolem krku je také přitažené za vlasy, tak zkrátka jestli si padnou. Nemusí z toho být nic, než neštěstí maminky a tatínka, že nic. Taky z toho může být Stalin, Hitler nebo jiná zrůda, ale také tak začal Einstein a Edison. Když už jsem u Tomáše: Žárovka taky začala zkoušením, jestli bude lepší vlákno v žárovce z kokosu a nebo fous či vlas. Mimochodem údajně to bylo vlákno z bavlněné ponožky jednoho z vědců a vydrželo svítit asi sto hodin.

Stejnou maličkostí se mi také zdálo, když mě po vojně můj kamarád pozval ke svému kamarádovi z vojny abych se projel na jeho kamarádovi se čtyřma nohama a hřívou. Do té doby z mé strany nic moc koňáctví se najednou rozhořelo plamenem, který mi vydržel dnes už stovky a stovky hodin v sedle a dohnal mě k až držení vlastního koně na vlastní zahradě.

Ono to nadšení a pocit smyslu, který třeba přes svou ukecanost nejsem schopen dát dodnes u koní dohromady, bude asi spojovacím článkem všech úspěšných projektů. Tedy ne všechno dopadne tak, že Vám bude závidět i Mark Z., ale všechno, co vás zajímá, má potenciál naplnit váš život vědomím účelu.

Asi to bude tím, že jsem zrovna v období třídění smyslů od nesmyslů. Síla a nekonečná energie věku po pětadvacátém roce už skončila, namnožily se závazky, které vyžadují svou péči a zisky postavení a peněz přestaly stačit, protože jsem určitou životní úroveň prostě prohlásil za standard. Dokonce do té míry, že mít před výplatou nějaké peníze a ne dluhy, je samozřejmost a ne úspěch. Přes to, že mám dvě děti, hypotéku a auto na splátky.

Tak, jak má život tendenci opakovat sám sebe, nakousnul jsem nejspíš další úroveň pomyslné spirály a objevují se déjà vu. Někdy příjemná, někdy méně, podle toho, jak se mi tou kterou Skyllou a Charybdou podařilo proplout.

Proč o tom všem píšu? No jednak si dělám pořádek v těch vlnách, kterými proplouvám snaže se plout s důstojností, a jednak mi přijde, že krize je především v nás. V tom, že lidé hledají víc zkratky k nicnedělání vyplývající z iluze zlatého telete, než naplnění. Pak si samozřejmě volí ty, kteří toho už alespoň navenek dosáhli, a ti pak dál pokračují v dobývání světa beze smyslu, jen z radosti z hromadění. Schválně u kolika věcí, které navrhla stávající vláda nebo vlády minulé, jste si řekli: „Jo, tohle je dobrá vize. To má budoucnost!“?

Vize je totiž složená z těch maličkostí, které dávají smysl jenom vám. Nikdo jiný se jí totiž nechopí. Nikdo jiný pak nevymyslí lepší žárovku. Nebo knihy o klukovi, který přežil smrtící útok zlého kouzelníka. Nebo prostě jenom knedlík, na který vzpomínají vnoučata. Bez vás bude svět chudším místem, byť jen o krátký fejetonek o maličkostech.