Rezonance

16
04
2012
Leave your thoughts

Rezonance označuje fyzikální jev, který lze pozorovat při nuceném kmitání, kdy vhodně působící malá budící síla může způsobit velké změny v kmitajícím systému. Rezonance lze pozorovat v případě nucených kmitů, je-li frekvence vnější budící síly shodná s vlastními kmity oscilátoru.

Tolik tedy praví o rezonanci wikipedie a sám bych to lépe neřekl. V mém případě byl oscilátorem Karel Plíhal a nuceně kmitalo všech asi čtyři sta lidí v sále za použití zdánlivě banální budící síly. Neznám mnoho protagonistů, kteří dokáží za pomoci dvou reflektorových stojanů a neopakovatelného výrazu vytvořit dojem klubového vystoupení i na stadionu. Jen namátkou mě nenapadá přibližně nikdo jiný.

A všechno, co jsem si pamatoval z Mělníka bylo zase tady: Stydlivý výraz introverta, který si zařídil celé vystoupení tak, aby mohl přes svou uzavřenost exhibovat. Vyvážená a mistrovská práce se slovy, ve kterých je nevysloveno mnohonásobně více, než zdánlivě přímočarý verš. A přes erotické a sexuální výrazivo nejsou žádné texty oplzlé, jelikož je autor jen tak mimochodem pohodí dychtivému davu a dál nechá prostor jeho vlastním, ryze vnitřním představám.Ty pak dále rezonují na stejné téma, ale každé s krásným nenásilím vlastně intimně. A na pódiu mezitím zajiskří dvě oči tím náhlým porozuměním: No,všichni přeci víme, že?

A to je vlastně to, co mě na Karlovi Plíhalovi dostává nejvíc. Ta zdánlivě samozřejmá destilace podstaty, za kterou se skrývá obroská precizní práce brusiče, který z kamínku nalezeného na ulici vybrousí diamant. Celým vystoupením rafinovaně maskovaným za pouhý koncert jednoho písničkáře jsem tak proplul s pocitem důvěrné známosti textů a hudby, které jsem nikdy neslyšel, prokládané veršíky a básničkami, které kromě bránice polechtaly hlavně mozek. Nevím, jak to cítili ostatní posluchači, ale ve mě nejvíc rezonovala otázka: Pochytil jsem všechno? Jaké asociace měl on, když převaloval v hlavě minidílko s bryzancí ručního granátu. Granátu, který víc než co jiného, má za cíl zdi našeho omezeného úhlu pohledu. Karel Plíhal je zkrátka nejnenápadnější bořič maloměšťáckého myšlení, co znám. A co je jeho beraidlem? No přeci “vhodně působící malá budící síla”. Síla, která budí. Tak dobrou noc a sladce erotické maloměšťácké sny, plné levitujících motýlů.