Proč o tom melu zrovna teď? Chtěl jsem jenom poukázat, že konstruktivní opozice, tedy opozice, která předkládá pro a proti daného úkolu a je ochotná o ní diskutovat, je věc přirozená a zdravá. Její opak tedy tak prospěšný nejspíš nebude. Stejně tak jako opozice za každou cenu. Mám pár známých, pro které je opozice tak vžitá, že s vámi doslova musí nesouhlasit bez ohledu na konzistenci vlastního názoru. Jednou jsem si v debatě s takovým opozičnem za všech okolností trochu hrál (je to nečestné a nesportovní, já vím, ale pro mě to byl cenný test) a na konci debaty, kdy jsem opatrně přistupoval na předkládané argumenty zastávalo opozično zcela opačný názor, než na začátku.

Náš pan prezident je znám tím, že hledá souhlasno. Amnestie podle jeho vlastních poradců vznikala v „širokém kruhu tří lidí“. Tří lidí, z nichž jeden si dva vybral především proto, že ho podporují v jeho názorech. Jsem možná příliš rychlý v úsudku, ale přije mi to, jako kdybych nechal hlasovat komunistický parlament a pak všude chodil a říkal: „Bylo to jednohlasné a tak to musí být pravda a musí to být správné.“ Že se to tak dělo přes 40 let? Neříkejte? To přeci není možné, vždyť máme už 23 let demokracii.

Ano, máme. Demokracii, kde podle tisku má největší naději kandidát, který stojí za opoziční smlouvou, která spustila doslova lavinu současných korupčních afér, které současný prezident tak slavně amnestoval. Ano, ten prezident, který byl v době opoziční smlouvy premiérem a tuto smlouvu také podepsal. Sakra, nemotám já se teď nějak v kruhu? Ne, to opravdu není Havlova absurdní hra, to je realita současného Česka.

Máme tedy opozici, která v době Paroubka oponovala za každou cenu. Na základě průzkumů handlovala tohle za toto jen aby sbírala body bez jakékoliv koncepce, myšlenky či plánu. V dnešní době už působí zcela vykastrovaným dojmem a její preference jsou výsledkem Sofiiny volby, nikoliv volby směřování a koncepce. Vláda v boji za udržení koryt by se nejen spojila s Marťany, ale když vidím tanečky LIDEM, tak už své Marťany úspěšně našla.

V této konstelaci si tedy vybíráme prezidenta. Tisk halasně propaguje dva, které bych nevolil ani pod vlivem LSD s marihuanou a chlastem. Jeden nás prodal hned několikrát a dokázal udělat netrasparentní kampaň i z transparetního účtu a který se nás podle všeho v souladu s nejlepší Husákovskou tradicí chystá opět vydat v šanc objetí ruského medvěda, druhý je pro změnu stejně tajemný a jeho největší bonus tkví v tom, že na něj zdánlivě nic neprasklo. Jako premiér úřednické vlády ovšem velmi rychle podlehl tlaku show-dua Topolánek-Dalík a pro změnu schválil zákony, které nám tahají peníze z kapes už mnoho let a mnohem více let ještě budou. Jeho konzistence stojí tedy na značně jílovitých nohách.

Těmto lidem se tedy většina národa chystá dát moc obtěžovat na vládních jednáních a s carskou ambicí prosazovat svoje záměry (plán páně Zemana), dále pak moc amnestie, milostí a veta, které může být přehlasováno pouze většinou všech křesel.

Jestli to bude jeden z nich, uděláme další velmi cennou, ale také velmi drahou zkušenost. Opět zvítězí marketing nad zdravým rozumem a zkušeností, protože naše mozky neovládne konstruktivní opozice, ale strach, že náš hlas propadne ve prospěch „toho debila“, ať už tím myslíme kohokoliv. A dobře nám tak, protože národ, který se nepoučil ze své minulosti, je odsouzen ji, soudruzi, opakovat.