Asi už jste postřehli, že bydlíme na venkově, pěstujeme rostlinstvo, vaříme a tak. Mimo jiné i chováme. Tedy kromě dvou dcer i jiné zvířectvo.
Kdysi jsem si myslel, jak jsem tolerantní člověk. Byl jsem o tom pevně přesvědčený a dokonce jsem to považoval za jednu ze svých klíčových hodnot. Za něco, co mě definuje.
Už od roku 2005, kdy jsme na Vysoké slavili Silvestra poprvé, neplánujeme žádnou akci. Necháme se koncem roku unášet tím, kdy, koho nebo co k nám zanese. Jednou naše introvertní přátele, jindy celou veselou partu a jednou i pláňata a s nimi i přelom roku ve čtyřech, ale zato se zinkovou mastí.
Lidé se dělí na ty, co zálohují, a ty, co ještě nepřišli o data.
Hledali jsme nějaký dezert, který by dokázal oslovit pokud možno plošně. Něco dostatečně konzervativního, aby se lidé nevyděsili, a zároveň plné věcí, které máme rádi. Jitka se tedy vytasila s receptem na
bábovku Savoy a já upekl první verzi. Z našich ořechů, které jsem navíc upražil. Jenže pak se přidala změna ke změně a nakonec jsem skončil na receptu, který si právě čtete. Po všech těch změnách se z ní stala slavná Manželova bábovka a Jitka ráda dává k lepšímu návštěvu několik dam:
"Ta bábovka je manželova, jako že mu ji sníme?"
"No, když si ji dáte, on už tuhle mít nebude."
"Tak to nám dejte tři kousky!"
Vy si ji dejte celou a nechte si chutnat. Stojí za to a jak jsem rád říkal: "Nedusí."