Domovní symbióza

27
03
2015
Napište nám komentář

Dnes ráno, nejspíš zrovna někdy v době přepínání z „pes“ na „delfín“ se mi sny začalo prohlodávat sice vzdálené, nicméně neodbytné „píp-píp-píp-píp-píp“, pauza, „píp-píp-píp-píp-píp“ a tak pořád dokola.
Snažím se přesvědčit neprobuzený mozek, aby to ignoroval, ale je to horší, než říkat lidem, aby nebrali úplatky. Je to marnost nad marnost. Mozek se probouzí naplno a potvrzuje moudro pražských tramvajáků, že „Jsme bez proudu!“, „Paninko!“ dodávám já v myšlenkách, když se opatrně zvedám, abych nenarušil pravidelný dech vedle ložené Jitky, kteroužto ouška ze sladkosti nočního odpočinku nevytrhla.

Opustiv kóji naší ložničky potvrzuji, že si UPS stěžuje oprávněně. V pracovně je ticho a tma jak v hrobce Tutanchamóna a to by rozhodně být neměla, protože počítač svítí a vane. Po paměti šátrám alespoň po nějakém oblečení, abych domem nebloudil jako duch šíleného nudisty a jmu se pátrat, co vypadlo, nebo aspoň vypnout to zatracený řvaní.

Chodba – tma, prostorové čidlo je mrtvé. Kuchyň – mrazák svítí, takže výpadek byl, ale už je jen lokální. UPS – cvak a je ticho. Nicméně část domu je ponořena do doby předkřižíkovské a já už jsem vstal, tak uvedeme vše do pořádku.
V dolním patře se svítí, takže není problém najít baterku ani čtyřhran na rozvodnici, protože podezřívám štěstěnu, že mě vyhání na mráz, tedy k venkovnímu rozvaděči. Tak ne! Nebylo to na mráz, bylo to na déšť. Možná jsem měl do seznamu „Nutné oblečení na pohyb domem“ přidat i tričko. Kapky mi na holá záda vyklepávají Dvořákovu Humoresku, já bych nejradši někomu vyklepal ciferník. Terasa je rozkopaná do základů a tak musím k rozvaděči buď po čestvých haldách, nebo po hraně bazénu. Brýle jsem samozřejmě nechal nahoře. Baterkou kmitám z imitací Golema na úzkou římsu bazénu a volím raději úzký, leč pevný bazén. Nástup na 30 cm opěrného betonu by i pantoflích ještě šel, ale u zúžení obezdívky oblouku v mihotavém světle baterčičky mi hlavou bleskne i několik slov, která bych jen nerad opakoval na číkoli adresu, neřku-li opět mou.

Hurá, jsem u rozvaděče, jsem uvnitř a… A tady to není. Je to v domě.
@!$%#$%^#$^&@#$ßßßß!!!
Cesta zpět. Podezdívka, opěrná zeď, pohled do polo-napuštěného bazénu teploty slušně zavedené sauny mi nedělá dobře. Na zádech mám husí kůži, že bych na nich nastrouhal křenovou placku pro celej špitál, ale už jsem aspoň zase zpátky v relativním teple chodby.

Padlý jistič je tedy někde mezi spodním a horním patrem, takže musím odsunout kredenc, který trošičku kryje dvířka domovního rozvaděče. Hrc! Frc! Klap! A jsem uvnitř. A opravdu, je tu. Cvak! Klap! Frc! Hrc!
Vše je na svém místě a já se jdu odmátořit do postele. Cestou ještě zapnu UPS, aby mě neprokleli sousedi a nevolali od poskytovatele internetu. Horní patro totiž mimo jiné napájí přes tu UPS i přijímač a vysílač majoritního poskytovatele pro Vysokou.

Jsem zpátky v posteli. Snažím se usnout. Šeří se a začínají zpívat ptáci.