Nicméně za největší slabinu revoluce považuji něco jiného. Revoluce se snaží ze své podstaty vnutit okolí revoluční názor. Ano, vnutit. V kolotu revoluce není čas na diskusi, zvažování argumentů, hledání nejlepšího řešení pro všechny. Ono totiž o všechny nejde. Z podstaty nemůže jít. Revolucionář pro svou revoluci potřebuje jasně nakreslenou hranici. Buď jsi s námi, nebo proti nám. Buď car a nebo Lenin. Toto „Buď a nebo“ se nakonec stane natolik součástí společnosti, že ji zničí. Nakonec začnou revolucionáři soudit sami sebe, protože demarkační linii musí někde mít. Vyžadují existenci nepřítele a není-li venku, musí tedy být uvnitř. Tohle uvažování nakonec vždy skončí masakrem a navíc se nic nezmění, protože násilí spojené se změnou umírněné odstraší, vyděsí a zhnusí.

Cílem opravdové změny, změny která funguje, nemůže být okolí, ale my sami. Opět si pomůžu citátem člověka, který změnu opravdu dokázal prosadit. Změnu, jejíž dopady si na začátku nikdo neuměl představit a která dnes, po pár desetiletích stvořila z porobené kolonie miliardový sebevědomý národ.
„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“

Pokud změnu odstartujeme sami v sobě a budeme ji žít a zkoušet v našem vlastním životě, máme v podstatě dvě možnosti. Změna bude fungovat lépe, než je v okolí běžné a nebo ne. Pokud bude fungovat lépe, budeme své okolí inspirovat. Bude se chodit učit, jak to děláme, a přijímat to do svých životů. Je možné, že naše okolí bude chodit i když to bude fungovat hůře, aby se inspirovalo, čemu se vyhnout, ale obyčejně se dá celkem snadno poznat, která z těch dvou situací je ta vaše. Má to samozřejmě zásadní úskalí. Druhá situace je velmi nepříjemná. Váš život se zhoršil a ještě vás chodí okukovat, jak chromého leguána v cirkuse. Oč by teď ta revoluce byla příjemnější, že?

Jenže, pokud skutečně vidíte, že něco může fungovat lépe, a daří se vám to přivádět v život tak, že inspirujete okolí, získáváte s tím i nesmírnou moc. S tou je třeba zacházet nanejvýš opatrně, protože moc korumpuje a snadno byste mohli padnout do pasti vlastních hvězdných iluzí. Je třeba mít na paměti, z čeho ta moc pochází! Přišla totiž s tím, že jste něco objevili a že to žijete. Nesmíte tedy přestat objevovat a žít. Krásným příkladem takto mocného člověka, který poctivě objevuje, ověřuje a žije, je třeba „pan Cuketka“:http://www.cuketka.cz/ – food blogger, který dokázal přesvědčit neuvěřitelnou spoustu lidí, že se vyplatí přemýšlet, co dáváme do úst. A přesto, že je svým způsobem slavný, celebrita a hvězda, tak se tak nějak zvláště odmítá chovat jako celebrity z Blesku. Žije, tvoří a maká den po dni. Píše, přemýšlí, publikuje a nabízí své názory každému, kdo o ně má zájem. A jeho vliv – tedy i moc – na společnost roste. Dokud to bude dělat tímhle necelebritím způsobem a bude se dál posouvat, bude to fungovat.

Je to pracné, stojí to spoustu energie a je skoro jisté, že vás to nedostane na červený koberec či jinou záři reflektorů, ale přesto nesmírně získáte. Získáte pocit uspokojení z fungujícího života, který je přínosem. Získáte pocit platnosti a hodnoty, která stojí na tom, co umíte vy sami. Získáte tím nesmírnou osobní svobodu zcela nezávislou na okolí, protože je jedno, co se v okolí přihodí, vy to dokážete zvládnout.

Když se vydáte touhle cestou, zákonitě si začnete vybírat, do čeho budete investovat. Jak to? Už jsem psal, že je to práce a na práci potřebujete čas a čas je jediná měna, kterou nikdy nezískáte zpět. Dnes po mně jeden z mých sleďů chtěl, ať na své pravidelné ranní kávě zpodobním pana Babiše. Když jsem odmítl, upřesnil, že to mám udělat jako antikampaň. Jenže to je cesta revolucionáře.
„Hurá, zničíme Babiše výsměchem!“
Jednak ho nezničíme a jednak je mu to jedno. Jemu nejde o uznání, ale o moc. Moc moci. A tu nad námi má tím, že ovládnul velkou část trhu s potravinami. Od orby na stůl. Je jedno, do jakého krámu zajdete, je skoro jisté, že tam najdete něco z produkce firem, které pan Babiš vlastní a nebo jinak ovládá. Z jeho úhlu pohledu se každý z nás doslova třese na to, aby si koupil jeho produkty. „Jen se vysmívejte, to je jen takový folklór, hlavně že kupujete.“
Já do toho pána ani jemu podobných nebudu investovat pokud možno nic. Ani čas, ani peníze, ani nenávist. Nehodlám se proklínat, když od něj náhodou něco koupím, ale dám si příště pozor. Nebudu ho zesměšňovat, protože to jen burcuje jeho fanatické zastánce. Pokud podobný přístup udělá dostatečné množství lidí, pan Babiš ve své současné podobě zmizí. Buď se dokáže změnit a dát zajímavou nabídku, kterou budu ochoten koupit, a nebo zmizí z trhu. To první mě potěší, to druhé mi bude i nadále jedno, protože jsem neusiloval o jeho zničení, ale jen o svůj kvalitnější život.

A to je příběh o mém mocném nezájmu. Má revoluce má jasnou demarkační linii, která neusiluje o ničení, ale jen o kvalitu. Máte-li ji, zajímáte mě. Nemáte-li, vaše věc.