Nemám možnost vidět do jejich vztahu, nejsem jaksi účasten, takže zevnitř ho neznám. Můžu jen mluvit o tom, co se mi odrazilo zpět. Co mi z toho vrátily moje vlastní asociace.
Strach.
Strach z přiznání, že mi na druhém záleží na jedné straně.
A strach z investice do někoho, kdo se možná bojí vázat na straně druhé.

A tyhle strachy jsou podle mého jediným zdrojem pekla, které prožíváme. Říct „Miluju tě.“ je z hlediska prosté věty stejně náročné, jako „Dobrý den.“ Na písmeno přesně. Rozdíl je jenom v tom strachu.

Nevím, jak to přesně mají zařízené samy v sobě holčičky, ale něco málo už vím o chlapečkách a malounko o tom, že nejsme stejní. Nejen navenek, ale i vnitřním nastavením.
Holčičky jsou zaměřené na vztahy, chlapečkové na skutky. Nebo jinak. Holčičky jsou vysazené na vnitřní hodnoty a chlapečkové na otisk do reality. Holčičky dobře pracují s budoucností a chlapečkové s minulostí. A tohle všechno jsou tytéž aspekty vnitřního nastavení. Nevěříte?

Prý holčičky žárlí na své následovnice a chlapečkové na své předchůdce. Sedí? A čeho jiného je to důkazem?

Chlapečkové, když mají nápad, jdou a začnou ho zkoušet realizovat. Třeba i desetkrát, když pořád vidí smysl ve zlepšování dosaženého. Holčičky ta neustálá destrukce obyčejně naprosto denervuje. Holčičky dlouho sedí a představují si. A probírají to z kamarádkami. A čtou. A představují si. A celou tu dobu nic! Chlapečkům to přijde jako mlácení prázdné slámy. K ničemu. A šílí z toho.

Znáte? Z okolí, z domova? Od sebe?

Tohle nastavení je nám do té míry vlastní, že máme nebezpečnou tendenci ho přisuzovat ostatním. V tom úplně nejhorším přisoudíme stejné vlastnosti svému partnerovi. A rázem jsou z mužů ničitelé, kteří neustále něco kazí. Máma mého tátu nazývala „Preventista rozvrtávač“ a myslela to opravdu tak hanlivě a zbytečně, jak to zní. Muži pak v ženách vidí pomalé až líné vypočítavé potvory, které nechtějí nic udělat, ale chtějí všechno získat.

Ne nadarmo nás symbolizuje naše pohlaví. Ano, mám skutečně na mysli ony orgány. Muž musí být přímý a vzpřímený a žena přijímající. A když to funguje, tak „pasivní a jen přijímající“ žena vám dokáže stvořit život. Vaše společné dítě. Fyzické a nebo duchovní, to už je jedno.

A tak pánové, nehrajte si na slečinky. Nelavírujte a nenaznačujte. Jednak vám to nesluší a navíc nejste chlapi, ale jakýsi podivný hybrid na pomezí hermafrodita. A když to dokážete, získáte hned dva bonusy naráz. Překonáním sebe sama budete o chloupek silnější, takže příště to půjde snáz a hned celým dortem pod třešinkou bude, že vedle vás bude Žena. Je to ta nejlepší podpora vám oběma, kterou lze podle mé zkušenosti poskytnout. Stojí málo, jen kousek vašeho dechu. A získáte celý život.