Partnerské zamyšlení

16
12
2013
Napište nám komentář

Když jsem se tím potkal poprvé ve vyprávění svých kolegů, zůstal jsem doslova jako opařený. Za své vzala jedna iluze a já si rázem připadal jako bílá vrána. Vlastně ne. Podle samozřejmosti, s jakou to dotyční nevěrníci prezentovali, jsem byl černá ovce. Hlupák. Prosťáček. Oni, znalci života, dokázali držet šťastné manželství a ještě ho obohatit o inspiraci z venku. „Rozumíš, ne?!“ končili otázkou, z jejíž smyslu mi lezl mráz po zádech.

Nedávno jsem psal, že jsem lenoch. Nechce se mi pamatovat, kde jsem komu co nakecal nebo si tak trošku ulhal. Z představy, že bych lhal někomu, s kým sdílím většinu času, mě oblévá pot. I v době, kdy mé první manželství stálo za prd, jsem nedokázal zahnout. Nikoliv nedostatkem příležitosti, ale z představy, jak bych si tím změnil tehdejší domov v jeviště Commedia dell’arte.

Zažil jsem poměrně dost intimních vztahů. Dokonce jsem si vyzkoušel takové ty, kdy se člověk modlí, aby si vzpomněl na jméno té slečny, co dýchá vedle. Od té doby vím, že když jde člověk na věc chytře a přesvědčí tu danou, že ona je v jeho očích dokonalá, žádoucí a milováníhodná, že lze ukecat skoro každou. Aspoň na tu jednu noc. Je to možnost, se kterou se podle všeho dost chlapů spokojí. Je to totiž bezpečné a pohodlné. Jednu noc a nebo víc jsou za samce, machra, bouráka, chlapa s velkým tím, jo, sebevědomím. A pak se ráno nebo dokonce ještě večer sbalí, dají si sprchu a vrací se k ženě, které řeknou, že ta práce byla děsná, že skončil před půl hodinou s Frantou a ta zatracená nabídka je konečně odeslaná. A když obě ty ženy bude dostatečně oprašovat a přesvědčovat, ony tomu uvěří. Uvěří tomu, protože tomu chtějí věřit. Protože chtějí mít tu iluzi, že ON je tu jen pro ně. Nebo aspoň že pro ně je tu přeci víc, vždyť jí to pořád říká, jak je s tou druhou vlastně nešťastnej a je s ní jen kvůli dětem. Náš chlapák pak má vždycky přístav, kam se může odebrat zpoza zabouchnutých dveří. Konflikt zavřel doma nebo u milenky a ta druhá mu pofouká i ty bolístky, o kterých nemá ani tušení. Pohodlíčko co? Jako úlitbu za obskakování nosí květiny, dárky, sladká slovíčka a ničemu z toho vlastně nevěří.

Pokud ta, která ví míň, žije svou část upřímně, může prožít většinu života relativně šťastně a obyčejně to skončí strašně studenou sprchou. Pokud ne, otevírá se nám další stránka téhle strategie, tentokrát ze strany žen. Z toho, co jsem o tomhle slyšel, se vůbec nedokážu dobrat konce. Až se někdy potkám s Gari Kasparovem, třeba mi to vysvětlí.

Proč o tom takhle dlouze melu? Ověřil jsem si, že je možný získat s dostatečným úsilím v podstatě jakoukoliv ženu, pokud se vám podaří ji přesvědčit, že jen ona je vaší bohyní, že je pro vás dokonalá. Ale mít z toho něco jiného, než bolehlav či žaludeční vředy můžete jen tehdy, pokud to tak skutečně je.