V mém světě je tohle spojení nadávka. A sprostá. Proč? Protože si myslím, že máme na talíři dost slušnou nálož i bez pouček o tom, jaký mám být, abych byl pravý muž. A vedle sebe nepotřebuji ani domácí bohyni, ani dokonalou wamp a tím méně chodící ramínko na smetáku v drahým hadru. Pardon, myslel jsem supermodelku.

Jsem totiž jednoduchý muž. Mužem jsem se narodil a již tedy není třeba ničeho dalšího dělat. Jenže to by asi bylo moc jednoduché a tak mi k tomu tatínek přihodil chlap. A reklama mi k tomu přihazuje správný muž, pravý muž, romantický muž, muž pro každou příležitost, dokonalý muž.

Já jsem především jednoduchý muž. A chci mít vedle sebe jednoduchou ženu. Rafinovanost si nechte pro cukr. Mě ta úžasná, voňavá, hebká a jemná stvoření, k nimž patří i moje milovaná žena, přijdou dostatečně fascinující i bez různých her a strategií „aby něco“.

Jednoduchý muž má totiž do značné míry jednoduchý život. Pod tou tenoulinkou slupičkou civilizace se totiž nachází sameček a samička. Ať se vám snaží namluvit kdo chce, co chce, naše pudy jsou naší nejsilnější hybnou silou a nelze je nijak zásadně překroutit natož zničit. Takže když je zametáme pod koberec, začne se tento zdvihat a nám to zdánlivě náhle a bezdůvodně pod nohama plave. Když ale necháme pudy plynout, zůstává pod kramfleky pevno. Jenže…! Vždycky se totiž nějaké to jenže najde. Jenže když máme místo samičky nespokojenou a frustrovanou bytost, která není schopná dostát standardu reklam zároveň v práci, vzdělání, jako maminka, v domácnosti a na konci i jako milenka, veškerá jednoduchost končí. A s ní končí i sranda.

Jsem jednoduchý muž a když vedle sebe mám svou spokojenou samičku, jsem spokojený a šťastný sameček. Ta moje samička mě totiž spojuje s budoucností a když ji vidím spokojenou, můj vnitřní lovec může odpočívat. Jsem spokojený a odpočatý sameček, který věnuje celou svou pozornost své samičce a své budoucnosti. A když je i moje samička spokojená, je všechno v pořádku. Je to jednoduché. A když ona zneklidní a nebo já něco zahlédnu, z odpočinku je náhle akce. Odpočatý lovec jde a odstraní hrozbu. A jelikož je odpočatý, odstraní ji skoro jistě.

Jenže když tuhle pohodu zasáhne zvenčí importovaná nespokojenost tu s postavou, tu s životním standardem, tu s dětmi a jejich výchovou, není kdy odpočívat. Lovec ve mě neustále větří, neustále číhá, až se unaví. A unavený lovec snáz přehlídne skutečné nebezpečí. A když ho nepřehlédne, nemusí mít sílu ho zvládnout.

Takže dámy, když dáte odpočinout svému samečkovi, budete v bezpečí a zajištěné. On totiž většinou potřebuje jen jednoduchou samičku. Ne. Nechtěl jsem vás urazit, já to myslím jako poctu. V dnešním zběsilém tlaku reklam, která se vám něco snaží prodat, je totiž obrovský výkon si uvědomit, že jde o zanedbatelnou vrstvičku na velkém kopci pudů. Zanedbatelnou vrstvičku, která nám dělá většinu problémů.