S oblibou říkám, že je lidstvo obdařeno darem a prokletím řeči. Zatím jsem nenarazil na situaci, která by mi tento názor rozmluvila. Máte jiný názor? Výborně, pojďme o tom virtuálně diskutovat. (Zní to líp, než že se sebou povedu monolog předstíraje, že s někým mluvím, že?)

Tak se na to podívejme třeba z hlediska času. Malá vyhodnocovací hra: Vezměte si tužku a papír a napište si, kolik času v práci trávíte komunikací.

Máte? Prima.

Teď udělejte čáru a napište ty činnosti, které vytvářejí nějakou hodnotu nebo produkt, kterou se Váš zaměstnavatel skutečně živí.

Hotovo? Dobře.

A teď se prosím podívejte na ten druhý seznam a zamyslete se, kolik z těch výrobních kroků se zaměřuje skutečně na čistou výrobu a nikoliv vysvětlování, jak to či ono má nebo by mělo fungovat.

Kolik bodů byste teď přesunuli nahoru? Dá se to skutečně nazvat produktivitou práce? Není to spíš jen produkce slov?

Pokud nejste samostatný řemeslník nebo dělník s jednotnou výrobní normou a požadovanou produkcí kusů, jsem přesvědčen, že 80% Vašeho času je určeno na komunikaci od Vás a k Vám.

Moje situace: Jsem v Itálii a odjíždím na letiště. Ráno se o tom bavím se šéfem. Jen jsme prohodili pár slov na téma kdy letím, kdy mám opustit firmu. Je mi doporučeno, ať mi taxi objedná recepce. Všehovšudy to mohlo trvat 3 minuty. Pouhé tři minuty, ale zato dva lidi. Celková cena je tedy 6 minut.
Pak si jdu objednat taxi. Než se dorozumím se slečnou recepční, jejíž angličtina má ještě víc mezer, než moje, jsou to další 2 minuty času, tedy 4 minuty života. Už jsme na 10 minutách.
Ona pak volá na dispečink, dispečink hledá volný taxík a objednáva vybraný vůz do sídla firmy. Tady už jsou moje odhady trochu na vodě, ale řekněme, že ona vyšle požadavek vysílačkou, kterou si aktivně poslechnou všichni bez rita. 15 vteřin zprávy pro dispečerku a řekněme 20 taxikářů. Účet života naskočil na 15 minut. Pro jednoduchost jsem zanedbal dispečerku.
Pan taxikář přijel a jelikož jsem ještě nestál venku, šel se zeptat na recepci, kde jsem. Taxikář a recepční je chudší o další minutu života a než nastoupím, přibudou další dvě za moji komunikaci s řidičem.
Sedím v autě za 19 minut života. Jednání na téma účtu nám vše hezky zaokrouhlí na 21 minut.

Z mojí zkušenosti je tato cena navíc ještě cenou malou, jelikož jsem se bavil s lidmi anglicky a angličtina také nebyla jejich rodný jazyk. Navíc jsme všichni měli společný cíl bez postranních překážek. Mého šéfa skutečně zajímalo, jestli odletím v pořádku a bez komplikací, paní recepční práce baví, pan taxikář také vypadal spokojeně. Já se domů samozřejmě vysloveně těším.
Horší situace by nastala, pokud by někdo z nás byl ještě na svou práci naštván. Kdyby třeba slečna recepční měla pocit, že si zaslouží jinou práci, než dělat poskoka každýmu Šmudlovi, co si umane se u ní zastavit a něco jí přikazovat.
Rázem by mohla předstírat, že mi nerozumí, odsekávat a vyptávat se na hlouposti. Zdvořile, ale přesto by nás to stálo mnohem víc času.

Když se předchozí náležitosti ještě spojí s tím, že spolu hovoří lidé společné mateřštiny, je výsledná situace podle mého ještě komičtější. V tomto případě totiž ještě začneme předpokládat, že když spolu hovoříme stejným rodným jazykem, chápeme významy slov také stejně.

Je to ale opravdu tak? Když řekne Váš partner, že uklidil v pracovně, co si pomyslíte? A co přesně máte na mysli, když někoho požádáte o pomoc při práci na zahradě?

Komunikace je dar. Neuvěřitelně mocný dar. A jako každá mocná věc vyžaduje odpovídajícím způsobem velkou zodpovědnost, jinak se stane prokletím. Výsledky komunikace bez odpovědnosti za porozumnění pak můžeme vidět třeba v projevech politiků.
Jejich politicky korektní komunikace je totiž skoro vždy kompromisem mezi srozumitelnosí, snahou zakrýt skutečné záměry a snahou sdělit danou věc stravitelně, aby to vylepšilo nebo aspoň nepoškodilo obraz daného mluvčího v očích cílové skupiny. Dalajlamismus Petra Nečase je myslím ideálním příkladem z poslední doby.

Takže až se zase někdy rozčílíte nad tím, co nám to ten pitomec povídá (prosím, teď už nemyslím pana Nečase, přestože mi nedává mnoho důvodů, abych si ho vážil), zkuste se nadechnout. vydechnout a pak se zamyslet ještě jednou. Třeba jste jenom nerozumněli.

PS: Před chvílí změnili místo odbavení letu, ale já jsem hlášení neslyšel, jelikož poslouchám hudbu.