Asi tu scénu znáte: Detailní záběr na nohy, který je shora uříznutý těsně nad koleny. Vidíte ten samý tanec nohou Jacka Nicholsona a následky jeho nepředvídatelné choreorafie. Tu po tečně odlétá cyklista, tu slečna snažící se vyhnout vrazí do pána za naším hlavním hrdinou. Létají tašky, klobouky, kabelky. Do toho zvuková stopa zprostředkovává tlumené kletby hlavního hrdiny a nezapomenutelnou větu „Nejhorší chodník v New Yorku a oni ho dají sem“. To vše je pak podkresleno kulisou chaosu. Pak vejde do ordinace a prohlásí do ticha plné čekárny: „A co když už to lepší nebude?“ Znáte? A taky jste se smáli až vám tekly slzy? Přímo jako blázni?

A co když jsme to my, kdo je blázen? Úmyslně nepíšu nenormální, jelikož norma je zcela jasně určena průměrem. Třeba jsem byl před pár minutami podroben psychologické studii, kdo zaznamená neobvyklé chování. A nezareaguje. Lhostejně přejde a třeba i odvrátí pohled, jako by se díval na něco neslušného. Třeba můj ostych pozorovat toho člověka bude vyložen jako nárůst lhostejnosti ve společnosti a nakonec způsobí větší hustotu bezpečnostních kamer. Nebo silnější policii.

A nebo jsem to já, kdo je blázen? Blázen, který zarputile šlape na spáry na chodníku, v podchodech a na cestách a bláhově tak přehlíží riziko z toho vyplývající. Ba dokonce si ani není vědom žádného rizika a tak jde a spokojeně se usmívá. Jenže tyhle pochybnosti jsou nepohodlné a souhlasit s nimi by znamenalo zpochybnit naši jistotu, že jsme to my, kdo je správně. A my přeci jsme správně, ne? Všichni kolem nás to přeci mají stejně nebo aspoň podobně, takže ti jiní jsou ti špatně. Podle stejného klíče bylo ovšem přesvědčeno mnoho miliónů Němců, že je správné vyhladit Židy a bylo by ryzí šílenství je nechat žít.

S oblibou tvrdím, že volby vyhrávají Nováci. S arogantním přesvědčením, že jsem něco lepšího, tak označuji konzumenty programu TV Nova, nikoliv držitele nejrozšířenějšího příjmení. Je jich nejvíc. Je to onen známý mejnstrým. Všude o něm slyšíme. Mejstrýmová hudba, mejnstrýmoví politici a strany, reklamy jsou zaměřené na mejnstrým, nabídka v potravinách vyhovuje mejnstrýmu, který chce hlavně nízké ceny. To, že je podle mého bláznovství kupovat póvl, který mi ublíží a nebo se při prvním použití rozbije, může být klidně projev mého šílenství.

A vlastně jo. Jsem blázen. Mám jen jednu partnerku a stačí mi to, hlídám si kvalitu toho co jím, přesto, že už se to dostalo do psychiatrické terminologie – ortorexie, hlídám si kvalitu svých vztahů a nemusím hromadit majetek, když mám tolik, abych spokojeně žil, byť je to relativně skromné. A jako každý blázen se také spokojeně usmívám. Jo, máte pravdu, jsem to vlastně já. Tak mě prosím spokojeně a s úsměvem ignorujte.