Jen si vezměte ty služby: Restaurace a obchody vždy plné ochotných, usměvavých legendárně poctivých a příjemných prodavačů! Pravda i k nám do Vidlákova dolehlo, že kupříkladu státní správa za soukromým sektorem trochu pokulhává, přesto ale Praha zkrátka vítězí na celé čáře.

Navíc jsem se dnes na vlastní oči přesvědčil, že i služby státní správy se mění stylem mě až nepředstavitelným. Jen tak, každému volně k dispozici a svobodnému užití, ležela na chodníku dětská jednorázová plenka. Zblednul jsem závistí, že to, co si my museli kupovat a přestali jsme jen proto, že to holčičky už nepotřebují, se v Praze jen tak rozdává.

Kdyby to aspoň bylo klasické předvolební kupování popularity, to bych ještě se zatnutými zuby vydržel, ale i když jsem se rozhlížel a otáčel jak stavební jeřáb, nikde žádné transparenty, hudba ani pódium. Jen podzimní barevné listy lip se obsahem blížily letákům politických stran, ale to mi jako důkaz nestačilo.
Co mě dostalo ale úplně ze všeho nejvíc bylo, že se uprostřed té krásně naaranžované pleny skvěl i bobeček. Tak tomu říkám civilizační výhoda a ušetřená práce. Pokud si pamatuju, holčičky vždycky tlačily, až jim očka lezla z ďůlků. Nebylo výjimkou, že se dokonce námahou zpotily. Já blázen se z Prahy stěhoval, protože jsem tu nechtěl vychovávat děti a přitom se tu o ně tak krásně starají. Ti malinkatí tvorečkové už nemusít trvdě pracovat, aby odevzdali svou denní dávku použitých plen. Rodiče si je posbírají na ulici a hotovo. Pokrok je zkrátka nezastavitelný.

Je mi to jasné, byl jsem bláhový, že jsem odcházel. V nevědomosti jsem doteď jen dojížděl. Ode dneška už budu dojíždět závistivě.