Something about random word: Over

The goal: #7 - Close my eyes, pick a word from the dictionary and write something what includes that word. All my writings are a bunch of random words, what makes this one different? I have picked a word OVER. So here we go. Game over!                     Ah. That was a quick one, right? May be a little too quick. I have not cOVERed any topic so far and this is neither much fun nor fair challenge. Especially when the woverd has so many meanings. So let me take you over my today random article to have it over us. I may have overdone a few things. Maybe a little more than a few. Well, frankly a lot of! After each and single one I had to overcome the results of my hastiness and impatience. Sometimes it resulted in small things, like a hangover, but other results were the tough ones. Like the one I have put my lust over my common sense and then there was my first marriage. My first wife told me once, that I chose her, 'cause she shagged me over once I have returned from military service. I think she over-exaggerated and I deny any of my overlookings she had implied. Nowadays I am a calm man looking over his own stuff and carefully avoiding disturbances. You, who have met me, must agree. Over!

Přepis pohádky dle vlastního výběru

Zase takový téma, co vypadá na první pohled jasně a člověk jen začne hledat pointu. Původně jsem chtěl přepsat v komunistickém duchu perníkovou chaloupku s tím, jak nakonec pracující síla za pomoci nadějné mládeže zvítězila nad hnusnou buržoazní a feudální třídou a zcela po právu ji poslala do propadliště dějin dvířky pece v soukromém vlastnictví, aby si následně nezaslouženě přivlastnila plody iluzorního vykořisťování a způsobila si cukrovku druhého typu. Jenže co je to vlastně pohádka? A přepis? Moje milovaná žena, dlouholetá a skvělá tlumočnice, vždycky říká, že odpovědností tlumočníka je text nepřekládat, ale lokalizovat. Když vám totiž řeknu, že jste horlivý jezevec, asi vám to neřekne tolik, jako když vám někdo vmete, že jste šprt, že? (Díky, Twittere!) Takže si nejprve definujme pohádku jako krátký příběh se skrytým poselstvím založeném na imaginativním příběhu zhusta mýtické povahy. Zároveň vím, že naše doba nepřeje dlouhému čtení, tak těch pohádek přepíšu sice hned několik, ale slibuji, že budu stručný ba strohý. A samozřejmě také genderově vyvážený.
  • ? Uděláme si krátkou údernou poradu.
  • ? Tento projekt firmu dostane do Top 20 a pak už máme vystaráno.
  • ? To je úplně jednoduché zadání. Za půl dne to musíte mít hotové.
  • ? Šlo jen o selhání jednotlivce.
  • ? Vždyť to děláme jen na dva měsíce, než nám dodají pořádné řešení.
  • ♂ Ty šaty ti nesmírně sluší, určitě si je kup.
  • ♀ Samozřejmě drahý, že na narozeniny mojí maminky půjdu ráda i sama. Běž na ten hokej.
  • ♂ Samozřejmě, že tě poslouchám, miláčku!
  • ♀ Nespěchej, klidně na to počkám.
  • ♂ Jdu jen na jedno, lásko, hned jsem zpátky.
  • ♀ Tyhle šaty? Ne nejsou nové. Ty už mám přeci dávno!
  • ♂ Sexbomba? Která? Jo ta sekretářka. Tý jsem si ani nevšim.
  • ♀ Potřebuju s tebou probrat jen jednu věc. To bude minutka.
  • ♂ Malý prsa/zadek? Mně jde hlavně o duši, víš?
  • ♀ Byl jsi skvělý, samozřejmě, že jsem byla!

Štastné vzpomínky

Další téma s nádechem Sofiiny volby. Které vybrat? Se kterými se svěřit. Mám totiž spoustu šťastných vzpomínek, protože jsem vlastně nesnesitelně šťastnej bastard. A některé si nechávám jen pro sebe. Jsou to má vnitřní slunce, ke kterým se upínám, když je mi těžko. Schovávám si je ze strachu, že říct je nahlas, někdo je pošpiní a zhasne. Třeba nevědomky, ale jednou zhlaslé slunce už nikdy nevzplane. Vlastně všechny moje šťastné vzpomínky jsou spojené s tím, že jsem někoho potkal a nebo něco dokázal. Ty dávné úspěchy už dávno vymizely a dokonce i spousta kdysi významných lidí svůj význam ztratilo, jak se naše cesty rozešly. A protože důkazy sám sobě jsou ještě pomíjivější, tady jsou ti, na jejichž potkání vzpomínám s láskou a už navždy zůstanou otištěni. Respektujte, prosím, moji Sofiinu volbu. Moje srdce je příliš široké, abych vypsal všechny:
  • Rodiče (nemyslím přirozenou lásku dětí ke svým stvořitelům, ale okamžiky, kdy jsem jim dokázal odpustit domnělé viny a tak je vidět úplně novým způsobem)
  • Jitka (druhá žena, která nejvíc ovlivnila můj život a to jaký jsem, maminku už jsem zmínil)
  • Matylda (ten modrý rentgen, kterým mě prokoukla skrz naskrz v páté minutě svého života, nikdy nezapomenu)
  • Amálka (ta mi zas chytla prst jak do svěráku a najednou jsem měl pocit obrovské zodpovědnosti, jako kotva, která drží celou loď bezpečne na místě bez ohledu na bouři kolem)
  • A pak je pár přátel, kterým bych zavolal, kdyby se mi zhroutil svět, ty si dovolím napsat jen iniciály
    • RM - pro jeho ironii a sarkasmus, kterými mě vždycky dokázal vyhnat z kotle sebelítosti
    • PJ - pro vášeň a opravdovost, s jakou žije svůj život karambolům navzdory
    • MH - pro paličatou hrdost a nezlomnost
Vás všechny ostatní mám rád, ale nemám odvahu se ukázat zcela. Zatím...

Dopis

Mé milované a teď už dospělé dcery, byly doby, kdy jsem vás na rukou nosil a ještě místo zbylo, ale to je tak dávno, že už i digitální fotky mají ohnuté rohy. Píšu vám z období, které není jednoduché pro nikoho z postižených, ale nejtěžší je pro vás dvě. Když se na vás dívám, sleduju cestu, kterou kráčíte a bolí mě s vámi vaše jizvy, které při tom sbíráte, cítím nevýslovné štěstí, že vás mám, a hrdost na to, jaké ženy z vás rostou. Jste každá jiná a tak má moje otcovská škola mnoho nových lekcí a opravdu moc se snažím se neznámkovat. Ani když si myslím, že jsme lekci zvládli, ani když bych si nejradši nafackoval za to, co jsem řekl, neřekl, udělal nebo neudělal. Věřím, že nikdo se rodičem nerodí, ale snažím se, abych se dokázal kdykoliv ohlédnout a říct čistě vám i sobě, že jsem vždycky dělal věci podle nejlepšího vědomí v ten okamžik, kdy jsem se jich dopustil. Vždycky jste byly světlem mého života a ať se stane cokoliv, budete mít v mém srdci nezastupitelné místo. Pan Křesťan kdysi napsal fejeton, kde jako otec, když pustil dceru na večírek, šel a rozsvítil nad vchodem světlo, aby věděla, že se má kam vrátit. Moje světlo bude pro vás svítit, dokud budu schopen cvaknout vypínačem. S hrdostí a láskou Váš táta

Tři vzkazy

Tři vzkazy, které bych chtěl říct různým lidem? Když jsem si kývnul na nápad deset dní psát na předem dané téma, možná jsem si až tak moc neuvědomoval, do čeho jdu. Vlastně spíš vůbec. Určitě. Takže tu mám první vzkaz a je pro mé mladší já: - Ty vole, někdy je fakt lepší nejdřív zapnout mozek a pak se rozběhnout! Jsi sice beran, ale buď ti měkne hlava, nebo světu zdi. A ne, nemluvim o týhle výzvě! Ten druhý vzkaz, to vím úplně přesně, soudruzi, jak má znít, ale komu ho poslat, to je oč tu běží! Ti, co ho pochopí, ho nepotřebují, a ti co ho potřebují, ho vysklí. I co, berani to prý čas od času proti zdi zkusí jen tak pro tu jistotu, jestli by to už náhodou nešlo. Takže: Vy, vášniví diskutéři na libovolné téma, neberte se tak moc vážně. S humorem a nadhledem i nesouhlas vypadá líp a lidštěji. Ani ten třetí vzkaz asi nikoho nepřekvapí. Pro všechny, které trápí vaše samota: Svět je neskutečně veliký, na to, jaký je to malý zařízení, a tak barevný, že v něm každý může najít svůj protějšek. Když vydržíte sami se sebou, určitě se k vám někdo přidá a bude rád sdílet svou cestu.