Štastné vzpomínky

Další téma s nádechem Sofiiny volby. Které vybrat? Se kterými se svěřit. Mám totiž spoustu šťastných vzpomínek, protože jsem vlastně nesnesitelně šťastnej bastard. A některé si nechávám jen pro sebe. Jsou to má vnitřní slunce, ke kterým se upínám, když je mi těžko. Schovávám si je ze strachu, že říct je nahlas, někdo je pošpiní a zhasne. Třeba nevědomky, ale jednou zhlaslé slunce už nikdy nevzplane. Vlastně všechny moje šťastné vzpomínky jsou spojené s tím, že jsem někoho potkal a nebo něco dokázal. Ty dávné úspěchy už dávno vymizely a dokonce i spousta kdysi významných lidí svůj význam ztratilo, jak se naše cesty rozešly. A protože důkazy sám sobě jsou ještě pomíjivější, tady jsou ti, na jejichž potkání vzpomínám s láskou a už navždy zůstanou otištěni. Respektujte, prosím, moji Sofiinu volbu. Moje srdce je příliš široké, abych vypsal všechny:
  • Rodiče (nemyslím přirozenou lásku dětí ke svým stvořitelům, ale okamžiky, kdy jsem jim dokázal odpustit domnělé viny a tak je vidět úplně novým způsobem)
  • Jitka (druhá žena, která nejvíc ovlivnila můj život a to jaký jsem, maminku už jsem zmínil)
  • Matylda (ten modrý rentgen, kterým mě prokoukla skrz naskrz v páté minutě svého života, nikdy nezapomenu)
  • Amálka (ta mi zas chytla prst jak do svěráku a najednou jsem měl pocit obrovské zodpovědnosti, jako kotva, která drží celou loď bezpečne na místě bez ohledu na bouři kolem)
  • A pak je pár přátel, kterým bych zavolal, kdyby se mi zhroutil svět, ty si dovolím napsat jen iniciály
    • RM - pro jeho ironii a sarkasmus, kterými mě vždycky dokázal vyhnat z kotle sebelítosti
    • PJ - pro vášeň a opravdovost, s jakou žije svůj život karambolům navzdory
    • MH - pro paličatou hrdost a nezlomnost
Vás všechny ostatní mám rád, ale nemám odvahu se ukázat zcela. Zatím...

Dopis

Mé milované a teď už dospělé dcery, byly doby, kdy jsem vás na rukou nosil a ještě místo zbylo, ale to je tak dávno, že už i digitální fotky mají ohnuté rohy. Píšu vám z období, které není jednoduché pro nikoho z postižených, ale nejtěžší je pro vás dvě. Když se na vás dívám, sleduju cestu, kterou kráčíte a bolí mě s vámi vaše jizvy, které při tom sbíráte, cítím nevýslovné štěstí, že vás mám, a hrdost na to, jaké ženy z vás rostou. Jste každá jiná a tak má moje otcovská škola mnoho nových lekcí a opravdu moc se snažím se neznámkovat. Ani když si myslím, že jsme lekci zvládli, ani když bych si nejradši nafackoval za to, co jsem řekl, neřekl, udělal nebo neudělal. Věřím, že nikdo se rodičem nerodí, ale snažím se, abych se dokázal kdykoliv ohlédnout a říct čistě vám i sobě, že jsem vždycky dělal věci podle nejlepšího vědomí v ten okamžik, kdy jsem se jich dopustil. Vždycky jste byly světlem mého života a ať se stane cokoliv, budete mít v mém srdci nezastupitelné místo. Pan Křesťan kdysi napsal fejeton, kde jako otec, když pustil dceru na večírek, šel a rozsvítil nad vchodem světlo, aby věděla, že se má kam vrátit. Moje světlo bude pro vás svítit, dokud budu schopen cvaknout vypínačem. S hrdostí a láskou Váš táta

Tři vzkazy

Tři vzkazy, které bych chtěl říct různým lidem? Když jsem si kývnul na nápad deset dní psát na předem dané téma, možná jsem si až tak moc neuvědomoval, do čeho jdu. Vlastně spíš vůbec. Určitě. Takže tu mám první vzkaz a je pro mé mladší já: - Ty vole, někdy je fakt lepší nejdřív zapnout mozek a pak se rozběhnout! Jsi sice beran, ale buď ti měkne hlava, nebo světu zdi. A ne, nemluvim o týhle výzvě! Ten druhý vzkaz, to vím úplně přesně, soudruzi, jak má znít, ale komu ho poslat, to je oč tu běží! Ti, co ho pochopí, ho nepotřebují, a ti co ho potřebují, ho vysklí. I co, berani to prý čas od času proti zdi zkusí jen tak pro tu jistotu, jestli by to už náhodou nešlo. Takže: Vy, vášniví diskutéři na libovolné téma, neberte se tak moc vážně. S humorem a nadhledem i nesouhlas vypadá líp a lidštěji. Ani ten třetí vzkaz asi nikoho nepřekvapí. Pro všechny, které trápí vaše samota: Svět je neskutečně veliký, na to, jaký je to malý zařízení, a tak barevný, že v něm každý může najít svůj protějšek. Když vydržíte sami se sebou, určitě se k vám někdo přidá a bude rád sdílet svou cestu.

Mé oblíbené knižstvo

Knihy! Víte, jako KNIHY!!! Prý se podařilo analyzovat vůni starých i nových knih, tak netrpělivě čekám na první parfém. Old Bibliophil a New Biblophil. Už vidím ty fronty a v nich kradmé pohledy oceňující ostatní papírové blázny. - Ty jo, koukni na tu maminu, tu bych tipoval leda na Padesát odstínů velký špatný a ona je v půlce Kanta! - Jasnej lumbersexuál a čte poezii? - Co je sakra Suri-nam? Kdybych měl jmenovat jeden vynález, který můj život ovlivnil nejvíc, je to knihtisk. Už jako kluk jsem byl sériový hltač příběhů. Obyčejně mám rozečteno několik knih zároveň a i když nemám tolik času, jak bych si přál (třeba kvůli psaní do Twitterových výzev), čtení je můj útěk do jiných životů. Ale čeho čtení? Jak to měřit? Autorem, pohlcením příběhem, jednou knihou nebo uceleností ságy? Nevím, jak vybrat. Mám pocit, že výběrem jedné ublížím ostatním. Nahážu to sem, jak mi to bude přicházet, a jak se znám, pak mě bude mrzet, že na některé hrdiny jsem zapomněl. Jak ty vysněné, tak píšící. Zkusím to od mládí do dneška:
  • E. T. Seaton - Dva divoši: Popsaný sen o schopnosti se postarat o sebe v divočině. Má víra, že ať se stane cokoliv, dovedu svou rodinu udržet naživu a pohromadě.
  • Jack London - asi vše, ale v pubertě jednoznačně Tulák po hvězdách: To nedokážu popsat, to si musíte přečíst. Pokud jste cholerici, jako já, tak víckrát! Mockrát.
  • Antologie a sbírky sci-fi z osmdesátek - Skleněné město, Pozemšťané a mimozemštané, Arthur. C. Clark, Isaac Asimov, ...
  • Robert Bloch - Vlak do pekla: Když jste šťastní, zastavte čas.
  • Daniel Keyse - Růže pro Algernon: Dočtete a nebudete chtít mluvit. A vidět lidi. Nikdy.
  • Frank Herbet - Duna: Ano, jenom Duna a nic než Duna, zbytek je nastavovaná kaše, ale Duna stojí za to. Kniha, kterou jsem přečetl nejvíckrát ze všech. Tak 35x. Uměl jsem ji prakticky nazpaměť.
  • Tonke Dragt - Planoucí lesy Venuše: Moje první uvědomění, že něco jako lidstvo děláme špatně. Zatraceně špatně a že ta větev pod zadkem už praská.
  • Clifford D. Simak - Když ještě žili lidé: Víte, že psi naslouchají? A víte čemu?
  • Isaac Asimov - Nadace: Moje víra, že svět je pochopitelný, se hodně opírá o Harryho Seldona, takže jednou, možná…
  • Harry Harrison - Planety smrti: Ne všechny jsou stejně dobré, ale Jason to zvládne vždycky.
  • Terry Prattchet - Má cenu k tomu něco psát? Za mě je Terry stejný velikán, jako Jonathan Swift, a jednou budou jeho romány dávány za příklad nemilosrdné společenské kritiky zahalené do hávu laskavě sžíravého humoru. Prudce návykové.
  • Jiří Kulhánek - Pomalu se brodíte krví od hladiny po kolena po "už ani nevidím hladinu". Ale spádně, rychle a vede si vás příběhem tak, že se prostě neutrhnete. A ano, líbí se mi i Stroncium!
  • William Gibson - Neuromancer: Jak vypadá umělá inteligence? A jak je vlastně inteligentní? A jde zabít?
  • Walter Jon Williams - Hardwired: Jste řidič? Dobrý? Tak si zkuste tohle a možná po vás nikdo z oběžné dráhy nic nehodí.
  • Miroslav Žamboch - cokoliv, ale najmě Koniáš a Drsný spasitel: Kuhánek na steroidech opřený o matfyzácký mozek. To chceš! A Spasitel mě přiměl k šermu.
Pomoc! Už bych měl skončit, ale nechci. Nemůžu…

Deset věcí co (ne)mám rád

Prý mám vybrat deset věcí, co mám rád a nerad. Je zajímavé, jak jednoduché zadání přestane být jednoduché, jakmile ho zkusíte rozpracovat. Schválně si tu udělám čárku pokaždé, kdy to přepíšu. | (verze 1 – chování, akce, činnosti) Jsem veskrze pozitivní člověk, tak začnu tím, co mi vadí:
  1. Fanatismus ve jménu čehokoliv
  2. Omezenost ducha
  3. Nedostatek velkorysosti
  4. Předpojatost
  5. Small talks
  6. Činnosti, do kterých jsem nucen
  7. Manipulace
  8. Masové sporty a jejich adorace
  9. Puštěné rádio/TV/cokoliv jen aby nebylo ticho
  10. Telefonovat
Co mám rád:
  1. Stárnutí s mou milovanou ženou
  2. Sledování, jak rostou a zrají moje dcery
  3. Pozorování a ocenění krásy kolem sebe
  4. Pocit platnosti, když se mi podaří někoho podpořit
  5. Kritické myšlení
  6. Inteligentní humor, zejména ironii a sarkasmus
  7. Spustit nějaký projekt a vidět, jak se posouvá (ideálně i mým přičiněním)
  8. Vůni pokosené trávy, koňského potu a čerstvě upečeného chleba
  9. Jídlo a kávu
  10. Knihy
Uf, čekal jsem, že 10 blbejch věcí bude jednodušší.