Nejdřív je musel srovnat na stejnou délku, aby si byly pěkně rovny. Aby si hleděli zpříma ze suku do suku. Odřezal konce, aby zmizelo vše puklé a jedné po druhé vzal v duše míru stejnou míru.

Jenže s jídlem roste chuť a když už je měl všechny stejně dlouhé, nachystal jim i ztenčující kůru. V potu tváře jim pomalu ubíral na šíři i tloušťce, ale ne zas moc! Psal jsem přeci, že holky byly sošné, radost pohledět. Prostě jen tak, aby se jim tváře leskly a boky zostřily a také, aby pěkně lícovaly.

Pak se musely seřadit, protože to, že si je někdo roven neznamená, že se hodí na stejné místo.
„Škatulata batulata, hejbejte se!“ zaznělo terasou a začal mazec.
– Ty doleva.
– Ty zas doprava!
– O jednu.
– Ne, o dvě!
– Ty udělej stojku.
– A ty taky!

Pak je pěkně vzal, jednu po druhé, aby se nehádaly, každou pošimral na bocích vrtákem a každá dostala hezky devatero pěkných bukových kolíků, aby si snad, propánajána, nezáviděly. No a aby kolíky řádně držely pohromadě, každý hezky zapustil do dírky těsné právě tak akorát a pro dobrou míru řádně namazal lepem.

Teď to ovšem začalo být takové nějaké uspěchané. Jednu po druhé pokládal na stůl, nasadil první kolík na dírku a šup! A bylo to tam. Ťuk, ťuk, klep a buch a všech devět je v jamce. A další. A zase… A nakonec popadnul pár černých pomocnic a najednou začlo být všem strašně těsno. Tiskly se k sobě, až lep kapal. A znovu! A pak je tam všechny (považte!), namačkané na sebe víc, jak olejovky v krabičce, nechal ležet. To prý, aby si hezky sedly a držely při sobě.

Dlouhé hodiny se dělo pramálo, jen slunce po obloze začalo sestupovat až vykouklo zpoza rohu. To byl asi nějaký smluvený signál a černé pomocnice náhle povolily stisk a vydaly sestry ležící bezvládně napospas stolaři a jeho mackovi. A že se s mackem činil, až z něj pot stříkal. Od konce ke konci hladil macek sestry do sametového lesku a klidné roviny, aby se prý talíře nebály, že rozlijou polévku. Hobliny odletovaly, želízko zpívalo a čas tekl.

Když už slunce skoro zašlo a jen tak lehce vykukovalo zpoza smrku, vytáhnul ještě stolař štětec a každou ze sester ještě řádně zkrášlil pleťovou maskou a krémem proti opalování, to prý aby jim venku nevadil déšť. Olej a dřevní dehet dokonaly kosmetické dílo a teď už jen sestry čekají na poslední krok. Ten nejde udělat bez nohou a tak je jich třeba, aby se stůl šesti sester vydal na svou pouť. Aby vyrazil do služby na zkušenou. Kdybyste ho snad cestou potkali, dejte si na něj něco dobrého a mějte z něj radost tak, jako to udělal Stolař. Sestry zalil potem, krví i pivem, aby jim dal smysl. Sestrám jedněm smyslným.