Pohádka o šesti sestrách

12
09
2016
Leave your thoughts

ZakrácenoNejdřív je musel srovnat na stejnou délku, aby si byly pěkně rovny. Aby si hleděli zpříma ze suku do suku. Odřezal konce, aby zmizelo vše puklé a jedné po druhé vzal v duše míru stejnou míru.

Jenže s jídlem roste chuť a když už je měl všechny stejně dlouhé, nachystal jim i ztenčující kůru. V potu tváře jim pomalu ubíral na šíři i tloušťce, ale ne zas moc! Psal jsem přeci, že holky byly sošné, radost pohledět. Prostě jen tak, aby se jim tváře leskly a boky zostřily a také, aby pěkně lícovaly.

Pak se musely seřadit, protože to, že si je někdo roven neznamená, že se hodí na stejné místo.
“Škatulata batulata, hejbejte se!” zaznělo terasou a začal mazec.img_20160910_140444
– Ty doleva.
– Ty zas doprava!
– O jednu.
– Ne, o dvě!
– Ty udělej stojku.
– A ty taky!

LepímePak je pěkně vzal, jednu po druhé, aby se nehádaly, každou pošimral na bocích vrtákem a každá dostala hezky devatero pěkných bukových kolíků, aby si snad, propánajána, nezáviděly. No a aby kolíky řádně držely pohromadě, každý hezky zapustil do dírky těsné právě tak akorát a pro dobrou míru řádně namazal lepem.

Stáhnout a držteTeď to ovšem začalo být takové nějaké uspěchané. Jednu po druhé pokládal na stůl, nasadil první kolík na dírku a šup! A bylo to tam. Ťuk, ťuk, klep a buch a všech devět je v jamce. A další. A zase… A nakonec popadnul pár černých pomocnic a najednou začlo být všem strašně těsno. Tiskly se k sobě, až lep kapal. A znovu! A pak je tam všechny (považte!), namačkané na sebe víc, jak olejovky v krabičce, nechal ležet. To prý, aby si hezky sedly a držely při sobě.

SrovnánoDlouhé hodiny se dělo pramálo, jen slunce po obloze začalo sestupovat až vykouklo zpoza rohu. To byl asi nějaký smluvený signál a černé pomocnice náhle povolily stisk a vydaly sestry ležící bezvládně napospas stolaři a jeho mackovi. A že se s mackem činil, až z něj pot stříkal. Od konce ke konci hladil macek sestry do sametového lesku a klidné roviny, aby se prý talíře nebály, že rozlijou polévku. Hobliny odletovaly, želízko zpívalo a čas tekl.

Opalovací krémKdyž už slunce skoro zašlo a jen tak lehce vykukovalo zpoza smrku, vytáhnul ještě stolař štětec a každou ze sester ještě řádně zkrášlil pleťovou maskou a krémem proti opalování, to prý aby jim venku nevadil déšť. Olej a dřevní dehet dokonaly kosmetické dílo a teď už jen sestry čekají na poslední krok. Ten nejde udělat bez nohou a tak je jich třeba, aby se stůl šesti sester vydal na svou pouť. Aby vyrazil do služby na zkušenou. Kdybyste ho snad cestou potkali, dejte si na něj něco dobrého a mějte z něj radost tak, jako to udělal Stolař. Sestry zalil potem, krví i pivem, aby jim dal smysl. Sestrám jedněm smyslným.