Z rodinné šperkovnice: Nedělní výlet

22
01
2014
Leave your thoughts

Oba chlapečkové byli tedy řádně nažehleni a především nakrmeni, aby svou zdravou chutí k jídlu na návštěvě nezpůsobovali jejich matce psychickou újmu z toho, jak jsou nenažraní. Domov uzamknut a tramvaj odchycena za klandr na plošině. Z Dejvic byla cesta dlouhá a roztřesená. A ač tramvaje nebyly proslulé těsností, přes sklo nefoukalo tolik, jako hřálo jarní slunce námořnickou modř.
Hrdá matka dvounohých rodinných klenotů nezúčastněně hleděla přes spolucestující rameno zákona v kožáku před sebou na jarní Prahu, když v tom si začaly vibrace, teplo a vrchovatá snídaně vybírat svou daň. Vojta zblednul a než se z nezúčastněného pohledu stal byť i pohled účastný, byla snídaně účastna v pravdě dadaistické kompozice.

Soudruh příslušník příšerně zařval, což přehlušilo bublavý zvuk mého strýce, ale řev trval příliš krátce, aby přehlušil druhého z bratrů, který solidárně přidal své polénko na hranici společenského znemožnění. Obě z plošinek byly náhle lákavým poutním místem, pro některé dokonce kýženou metou běžeckého závodu na krátkých tratích, ale teta neměla času obdivovat běžecký styl. Před ní seděla hrozivě vypadající hora v erární kůži nevěřícně hledící do klína. Pán s pochopením přidal cosi, co by se v žádném případě nemělo ozývat ani v neslušné společnosti, a snažil se chránit zbytek oblečení před znesvěcením, jež potkalo snadno udržovatelnou kůži. Přes rumplování tramvaje se mu docela dařilo, ale zjevně jen strach před prudším pohybem mu bránil v razantní odvetě nejlépe zahrnující paragraf o napadení úřední osoby.

Teta setřásla šokované ochromení a jala se blekotat omluvy a i jinak zachraňovat situaci. Synové, již uklidnění uvolněním přetlaku v útrobách, ovšem začali úšklebky přilévat oleje pod přetopený kotel. Nakonec na další zastávce teta zbaběle opustila budoucí epicentrum testu mobilní jaderné zbraně zanechávajíc na bojišti rukavičky i vyšívaný kapesník a prchla k Neumětelům. Bylo to nejspíš moudré rozhodnutí, jelikož předvolání před pořádkovou komisi ani uliční výbor nikdy nedorazil.

PS: Existuje i prozaičtější verze, kdy sprinterem byla teta a plošinky obsadili Vojta s bratrem, ale styděl jsem se popisovat snídaňové šplouchance svištící jarní Prahou.