Vánoce

17
11
2013
Leave your thoughts

Naše pracně budované mentální bariéry nám bortily maminky pravidelnými dotazy: “Co budeš chtít k Vánocům?” a “Co mám koupit Jitce?” My sami, uvěznění v žaláři nezřízeného konzumu jsme podstupovali martyrium nočního Tesca, abychom v záplavě vystaveného vybírali bližním na oplátku zbytečnosti, které budou, doufejme, vadit co možná nejméně. Kradli jsme si spánek v tu jedinou dobu, kdy jsme měli čas a nemuseli jsme se prodírat davy koupěchtivých.

“A dost!” vyjádřil jsem jednoho večera pochopení nutnosti roztáčet kola ekonomiky. “Co kdybychom si přestali dávat dárky a prostě se jenom sešli? Pojďme si dát společný čas.” Jitka lehce zrozpačitěla, ale vzhledem k tomu, že nakupování nesnáší podobně, trvaly rozpaky možná pár vteřin. A tak začala naše evangelizace rodiny. Švagrová přijala rychle a myslím, že nadšeně. Moje mamka to přijala celkem v pohodě, ale stejně jí to nedá a nějakou tu maličkost přinese. To u Jitčiny maminky byly obranné valy tradičních hodnot podstatně vyšší, ale s vnoučaty se hrot odporu trochu otupil a i my jsme uznali, že touha obdarovat potřebuje také svou úlitbu.

Dnes si plánujeme setkání. Společný čas u jednoho stolu. Darem, chceš-li čehos přinést, budiž něco dobrého, co máš rád a co budeš s láskou chystat. Nejlépe v takovém množství, aby to zmizelo rovnou v tom sdíleném čase. My nabízíme totéž. Naší lásku k jídlu materializujeme do darů, které se nemají šanci stát lapačem prachu a tím vyjadřujeme lásku obdarovanému. Najdeme si čas na toho, kdo ho s námi chce sdílet, povídáme si, brousíme společnou historií a tak otvíráme i dveře, které byly do té doby zavřené. Společným časem, svíčkami, pohodou z dobrého jídla a pití a také tou specifickou Vánoční náladou, která mě nutí k zamyšlení a vnitřní inventuře, tak naplňuji i svou podobu Vánočního úklidu. Vymetám kouty domnělých ublížení a hýčkaných křivd a snažím se naslouchat ostatním. Někdy je totiž nejlepší prachovkou nastavené ucho a otevřené srdce. A nejlepší náplastí objetí a to tak magické a zároveň obyčejné “Mám tě rád.” To je moje mašlička na nejkrásnějším Vánočním dárku.

No a jelikož holčičky svých křivd mají přeci jen menší batůžek, tak babičky nakupují pro ně, a tak ani dárečky pod stromečkem nechybí. Ani od nás. Ano, od nás, protože u nás si dáváme dárky my a nespoléháme na nějakou mytologickou bytost. Vždyť je-li Ježíš láska, nosíme ho v sobě. Kdo by ho házel pod strom.